DOPORUČUJEME – V naší Akademii najdete velmi komplexní návod na Odlévání epoxidové pryskyřice krok za krokem, který vás provede v detailu tím, jak na výrobu stolu z epoxidové pryskyřice (nebo jiného výrobku). Článek je pravidelně aktualizovaný a dozvíte se v něm opravdu vše!
Chcete si vyrobit vlastní stůl z pryskyřice? V naší nabídce naleznete ideální pryskyřici Veropal UV Plus 100, která je k odlévání stolů, dveří, čel postelí a luxusního nábytku přímo vyvinutá. Vytvořit dřevěný stůl s pryskyřicí je ale běh na dlouhou trať. Proto jsme si pro vás připravili podrobný návod, jak epoxidový stůl vytvořit. A to od úplného začátku - tedy od výběru dřeva, jeho předúpravou, až po finální úpravy povrchů již odlitého stolu. Stůl s pryskyřicí vznikne díky několika na sebe navazujících krokům:
Výběr, příprava a penetrace dřeva
Prvním krokem při vytváření vlastního stolu s pryskyřicí je výběr správného a atraktivního kusu dřeva pro Váš projekt. Stůl můžete udělat z čehokoliv, ale Vy pravděpodobně budete chtít ten kus dřeva, který má zajímavé zbarvení, kresbu, tvar atd. Vybrané dřevo ovšem musí být řádně vyzrálé, suché (nejlépe pod 12 %, ideálně pod 10 %). Vlhkost dřeva se měří měřiči vlhkosti dřeva, a to buďto invazivními typy měřičů, kdy se do dřeva zabodávají měřící hroty, nebo neinvazivní, které se ke dřevu pouze přikládají a přístroj odečítá hodnotu vlhkosti z naměřených hodnot vodivosti. Měřičů je velké množství, různých kvalit - od levných hobby řádově od 300 Kč po profesionální řádově i nad 15 tis. Kč, nicméně je dobré nějaký hobby měřič mít, aby jste měli jasnou představu o tom, jestli Vámi zvolené dřevo je vhodné k okamžité práci s epoxidem, nebo jestli Vám na pile netvrdí něco jiného než prodávají.
Dřevo by také mělo být pokud možno co nejvíce ploché, co nejvíce v rovině. Prohnutá dřeva nebo dřeva ve vrtuli by se měly před výrobou epoxidového stolu srovnat pomocí protahu nebo frézy do roviny, popř. když budeme chtít zachovat co nejvíce z tloušťky materiálu srovnat fošny pomocí speciálního postupu pryskyřicí Veropal Fixwood.
Máte tedy dřevo, které je dostatečně suché, je zajímavé a je rovné. Nyní je třeba ho předupravit. Nejdříve dřevo ořežete do požadovaných rozměrů, zbavíte se volných částí, odstraníme nahnilé a zvětralé části dřevěné hmoty. V případě, že chcete zachovat kůru, měla by se zachovávat jen soudržná kůra. Musíte počítat s tím, že ji bude třeba jednak řádně penetrovat kvůli její poréznosti a následnému nebezpečí úniku bublin při vytvrzování pryskyřice, jednak ji také co nejvíce fixovat k dřevu (ať už např. hřebíčky s malou hlavičkou, nebo nízkoviskozní stabilizační pryskyřicí (Veropal WSB E-LV)) kůru se dřevem lokálně nastabilizovat (kůra i dřevo se prosytí a vytvrzený epoxid vytvoří velmi silnou vazbu a vše se zpevní).
Před zaléváním je dobré dřevo zhruba obrousit s brusnými papíry zrnitosti 80-100, aby jste se zbavili možných uvolněných dřevěných vláken ("chlupů"), někdo ovšem nebrousí vůbec a nechává zcela přírodní vzhled, vše dle vkusu. Před další operací se musí dřevo očistit od prachu, pilin a dalších nečistot.
Uzavření dřeva - penetrace
Následná operace je velmi důležitá, chceme-li získat po vytvrzení pryskyřici s minimem bublinek nebo zcela bez bublinek. Ve dřevě se přirozeně nachází v pórech a mikropórech velké množství vzduchu, a aby se tento vzduch neuvolňoval v průběhu vytvrzení epoxidového systému a tím nevznikaly bublinky, musí se dřevo v místech, která budou ve styku s pryskyřicí, uzavřít. Možností, jak to udělat je několik (např. použití laků), nicméně pro co nejlepší vytváření vazeb mezi epoxidem i dřevem doporučujeme použít i pro uzavření či penetraci epoxidový systém. Ideálním pro penetrování dřeva je kompatibilní a odzkoušený systém Veropal PEN a to zejména díky své rychlosti vytvrzování, neboť po 3 hodinách po nanesení na dřevo je penetrace vytvrdnutá. Míchá se v hmotnostním poměru 100 : 40 a je vhodná jak pro silně nasákavé povrchy, pórovité povrchy či lehce zpráchnivělé dřevo, tak i pro pevné soudržné podklady. Penetraci necháme na dřevě zaschnout a doporučujeme proces provést 2 krát (u kůry či velmi porézních materiálů pečlivě i vícekrát).
Penetraci VEROPAL PEN si připravujte (odvažujte) po menších objemech např. 100ml, abyste ji po cca 2 minutovém zamíchání ihned naaplikovali, občas při namáčení štětce mírně promíchejte. Míchejte v nádobě se širším dnem, aby byl sloupec pryskyřice co nejnižší (prodloužíte si tím o něco dobu zpracovatelnosti) a rychle štětcem nanášejte na dřevo. Při smíchání většího objemu a nechání stát ve sloupci může systém v kelímku nebo plechovce tzv. vyvřít - v centru objemu se odstartuje nekontrolovaná exotermická reakce, pryskyřice velmi rychle za uvolňování tepla vytvrdne, popraská a zežloutne. Teplota může dosáhnout teplotu přesahující 150 °C. V případě, že budete chtít štětec ještě někdy používat, pak ho vymyjte v xylenu nebo ve směsi xylen/aceton 2 : 1 a vytřete ho do hadru nebo papíru.
Výroba formy a separace
Polypropylen (PP)
Nejlepším materiálem je polypropylen, protože nevyžaduje použití separátoru či separační pásky - epoxidové pryskyřice se na něj nelepí (stejně tak je na tom silikon, ale silikonové formy se na stoly používají pouze ojediněle). Polypropylen (PP) je poměrně drahý - počítejte na 1 mm tloušťky desky a 1 m2 plochy cca 80-100 Kč (záleží na dodavatelích). Ověřenými dodavately těchto materiálů jsou např. Omniplast nebo Multiplast. Nicméně plánujete -li odlévat opakovaně, určitě se investice do tohoto materiálu na formy vyplatí, minimálně alespoň jako materiálu pro dno formy. Ohledně tloušťky PP desky se bežně používají tloušťky od 2mm do 10mm. PP o tloušťce 2-4 mm se používá jednak tak, že se lepí na jiné materiály na formy jako je např. lamino, jednak jako materiál na dno formy (bočnice se pak dělají z levnějšího a rozměrově variabilnějšího dřeva, lamina atd.). V případě této tenké PP desky jako dna formy je odfomování odlitku jednodušší. Díky své pružnosti se při odformování odlitku vysune odlitek s formou přes hranu stolu a tlakem na PP desku směrem dolů k podlaze se odlitek snadno odformovává. Celopolypropylenové formy pak velmi usnadňují odlévací práci, nemusí se myslet na separátory atd. V nabídce e-shopu také máme již hotové formy z polypropylenu, které jsou určeny na opakovanén použití (popř. v případě vážného zájmu lze vyrobit formu i na míru).
Příprava materiálu na formu
V případě, že nechcete použít na formu polypropylen, tak se nejčastěji používají dřevěné desky nebo lamino. Tyto materiály je ovšem nutné v průběhu přípravy formy ošetřit separátorem nebo separačními polypropylenovými páskami. U dřeva jako materiálu na formu, dřevěné desky nejprve obrousíme (zrnitost P80 nebo P100). Učelem je zbavit se vyčnívajících vláken, aby dřevo nebylo "chlupaté" a dobře na něm držela separační páska. Páska musí perfektně přilnout ke dřevě, protože v případě že nepřilne a pryskyřice se dostane do dřeva formy, tak zafunguje jako lepidlo. Rozměry formy volíme vždy alespoň o 1 cm větší, než je rozměr, kterého chceme docílit. Větší rozměr volíme proto, aby se nám dřevo do formy dobře vkládalo, a také musíme počítat s tím, že se při odformování bude muset odříznout 5 mm z každé strany kvůli lepšímu vzhledu hran.
Sestavení formy
Po očistění té strany desek, které bude uvnitř formy, se musíme rozhodnout, jakým způsobem zajistíme separaci odlitku od formy. Máme v podstatě dvě možnosti, a to buďto použít nějaký chemický separátor (na bázi vosku, teflonu, silikonu atd.) nebo použít polypropylenovou separační lepící pásku.
Forma s polypropylenovou separační páskou
Musí být ovšem polypropylenová, aby dobře separovala, polyetylenové pásky jsou loterie (50 na 50). Pozor také na použití potištěných separačních pásek, aby byl potisk kvalitní a měl přes potisk vrchní vrstvu, neboť v případě, že tomu tak nebude, se může stát, že se potisk obtiskne na odlitek (dá se ale obrousit). Při použití separační pásky se oblepí vnitřek formy polypropylenovou lepící páskou, a to jak dno, tak bočnice. Jednotlivé pásy se na dno pokládají vedle sebe s přesahem alespoň 5mm (po odformování tyto přesahy na dně odlitku obtisknou a budou vidět, ale odbrousí se). U bočnic se nejdříve jeden pás dává na spodní hranu bočnice po celé délce s lehkým přesahem, poté se s mírným přesahem oblepuje celá bočnice, hlavně vnitřní část, která bude ve styku s epoxidem. Na vnější části bočnice separační páska zase pomůže k nevsáknutí se tavného lepidla do dřeva a tím k jeho lepšímu sundávání z bočnice po odformování. Pak sezačne forma sestavovat. Nejdříve se tavnou pistolí slepí v rozích jednotlivé bočnice a udělá se z nich rám. Poté se na spodek rámu nanese souvislá housenka silikonového nebo akrylového tmelu a rám se tímto tmelem přitiskne ke dnu formy. Následně tavnou pistolí z vnějšku bočnic naneseme tavné lepidlo po obvodu styku bočnic se dnem formy. Tavné lepidlo zabrání podtečení formy a ztuhlé se velmi dobře při rozebírání formy sundavá. Jakmile to máme, naneseme další vrstvu na právě nanešenou vrstvu a poté ještě jednu vrstvu, tu ale pokládáme spíše vedle první vrstvy s polovičním překrytím s první vrstvou. Dělá se to ve 3 vrstvách proto, že jedna vrstva ve většině případů nestačí a protéká. Lepší je spotřebovat raději jpár tavných tyčinek navíc, než když Vám pak začne pryskyřice protékat skrz formu a najdete ji pak vyteklou na zemi. Zároveň z vnějšku tavným lepidlem projdeme i jednotlivé spoje mezi bočnicemi (ale jen z vnějšku). Pro uzavření vnitřrních styčných ploch použijeme silikonový nebo akrylátový tmel (používejte bílý raději než transparentní, je lépe vidět, kde jste již dali a kde ne a jsou vidět i případné dírky atd.), kterým všechny vnitřní styčné plochy dna a bočnic či bočnic mezi sebou pěkně vytmelíme a uhladíme. Poté je nutné nechat silikonový tmel nebo akrylát vyzrát, což ve většině případů je cca 1 den.
Forma s chemickým separátorem
V případě, že nechcete použít polypropylenovou separační pásku, mohou se používat pro vytvoření separační vrstvy chemické separátory a to nejčastěji na bázi vosku, silikonového, oleje, teflonu atd. Tyto separátory se nanáší přímo na již sestavenou formu (ať už sestavenou podobným způsobem jako je popsáno výše, nebo např. sešroubovanou). Separátor se nanáší nejlépe štětcem nebo hadříkem a na nesavých površích (lamino, tvrdé dřevo, ocel, sklo...) po jeho nanešení by měla zůstávat po chvíli souvislá mikrovrstvička, ve které pak dojde po vytvrzení epoxidu k odseparování odlitku od formy. Separátory se nanáší pouze na plochy, kde bude styk epoxidu s formou. Pracujte pečlivě a v celé potřebné ploše, neboť epoxid funguje jako lepidlo a nenaseparovaná část jím bude pevně přichycena. Nejpoužívanějšími separátory tohoto typu se používají separátory na bázi vosku a doporučujeme separátor V11, který je poměrně rychle aplikovatelný i schnoucí a vytváří kvalitní separační mikrovrstvu bílého vosku. Důležité je vždy před aplikací tyto voskové separátory v lahvičce protřepat, protože vosk se v nich usazuje na dno. Při použití silikonových olejů nebo teflonových sprejů atd. dávejte velký pozor na nanášené množství. Když se jich nanese do formy moc a vy do formy nalijete epoxid, dojde k tomu, že přebytečné množství separátoru vyvzlíná na povrch odlitku a vytvoří mastnou hladinu. V některých případech se dokonce tento přebytečný olej stáhne jakoby do rohů nalité pryskyřice ve formě a vytvoří takové olejové kapsy. Po vytvrzení odlitku se olej vylije, ale v odlitku vám zůstane ta prázdná kapsa. U separátorú tohoto typu stačí nanášet málo a ideálně hadříkem.
Pečlivost je nutná
U sestavování formy a případném zajištění separace buďte velmi pečliví, ušetříte si spoustu problémů v případě protečení (pryskyřice na zemi + nepořádek + složité odformování v případě vytvrdnutí). Tyto licí pryskyřice jsou velmi tekuté a mají tendenci si nacházet svoji cestu, byť jen mikrotrhlinami, zejména v ranných stádiích lití. Postupem času, jak se vytváří epoxidové vazby a polymer síťuje, tak pryskyřice houstne a protečení je pak již méně pravděpodobné. Často i u zkušených lidí pracující v oboru roky se stává, že jim sem tam forma proteče, byť třeba málo. Proto je pečlivost vždy na místě.
Výpočet spotřeby pryskyřice
Výpočet vnitřního objemu formy
Vnitřní objem formy Vf = délka (m) x šířka (m) x hloubka (mm). Výsledný objem je v (L).
Výpočet objemu dřeva
Objem dřeva: Vd = délka (m) x šířka (m) x tloušťka (mm). Od tohoto objemu dřeva ještě odečtěte přibližný objem dutin a mezer ve dřevě (v litrech).
Výpočet objemu pryskyřice
VP = Vf - Vd (v litrech) a získáte velmi dobrý odhad potřebného objemu pryskyřice.
Pryskyřice smícháme vždy o něco více než vypočítáme hlavně z důvodu smrštivosti pryskyřice při vytvrzování. Když by jste použili barvenou variantu pryskyřice, v případě dodělávání směsi by jste se zcela jistě netrefili do odstínu. Doporučuji cca + 5 až 10 %. Hustota systému VEROPAL UV PLUS je velmi blízká hustotě vody, tak můžeme počítat že hmotnost směsi se přibližně rovná objemu směsi.
Míchání a lití pryskyřice
Míchací poměr mezi složkou A a složkou B pro epoxidové systémy je vypočítaný pro dané vlastnosti systému a musí se striktně dodržovat (např. Veropal UV Plus 100 je 100 : 40 hmotnostně). Maximální chyba měření by neměla překročit 2 %.Ve velké většině případů se pryskyřice váží, ne měří objemově. Upozornění: Při míchání se musí přesně dodržovat výrobcem nastavené míchací poměry. Je to čistá chemie. Jde o navázání přesného počtu volných skupin v pryskyřici s přesným počtem volných skupin v tvrdidle. V případě, že nedodržíte míchací poměr a některé složky bude více, v systému tedy bude více volných skupin nějakého typu a tím se může stát, že odlitek nesprávně či nerovnoměrně vytvrdne a může být např. trvale pružný nebo příliš křehký.
Do připravené nádoby odpovídajícího objemu nejdříve nalijeme odvážené množství složky B a do ní i odpovídající odvážené množství složky A. Máme empiricky vyzkoušeno, že množství zamíchaných bublin je menší v případě, že se lije složka A do složky B než když se lije složka B do složky A. V případě pigmentování do směsi přidáváme pigmentový roztok Veropal PR nebo pigmentovou pastu Veropal PP v již námi odzkoušeném poměru, nebo použít metalický, perlescentní nebo alkoholový pigment v závislostí na tom, jakého chceme disáhnout efektu (viz. následující Pigmentace pryskyřice).
Směs se potom opatrně promíchává buďto rovným míchátkem na epoxid ručně v případě malých objemů nebo pomocí míchadla na vrtačce s pomalými otáčkami v případě větších objemů. Toto míchadlo na epoxid by mělo mít správný tvar, aby tlačilo míchanou směs směrem ke dnu a bránit tak stříkání pryskyřice z míchané nádoby ven. Směs mícháme tak, aby se obě složky co nejvíce spojili a zaměřujeme se také hlavně na místa u stěn a u dna nádoby. Doporučujeme pak takto smíchanou směs ještě přelít do jiné nádoby a míchání zopakovat. Jde o to co nejvíce eliminovat možnost nedokonalého smíchání obou složek a vznik případných nevytvrdnutých nebo špatně vytvrdnutých míst v odlitku (na stěnách i na dně bývají stále nedomíchané složky pryskyřice nebo tvrdidla a ty potom způsobují nevytvrzená místa v jinak vytvrzeném odlitku nebo neustálé dolepování odlitku). Po dokonalém smíchání necháme směs cca 45 min odstát, při tom část bublinek vzniklých při míchání zmizí.
V případě, že máme vakuovou komoru, vložíme zamíchanou směs v nádobě do komory a necháme odvakuovat. Pozor, ve směsi bude spousta vzduchu a bude to pěnit, tak při zvedání pěny regulujte její výšku upouštěním vakua. Počkejte, až přestane pěnit.
Po odstátí do připravené formy s ukotveným dřevem dle vašich představ začneme opatrně a pomalu lít pryskyřičnou epoxidovou směs. Ideálně lijeme přes lakařké sítko 190 µm, které nám pomůže rozbíjet bubliny při lití nárazem na sítko (bublina je větší než 190 µm a o sítko se rozbije). Pomocí fénu, flambovací pistole nebo horkovzdušné pistole přejíždíme opatrně teplem po povrchu lité plochy. Tím se eliminují bublinky. Bublinky při kontaktu s proudem teplého vzduchu praskají. Nesmí se však teplým vzduchem nebo plamenem stát na jednom místě, ale stále s ním pohybovat po povrchu lité plochy, jinak můžete nastartovat exorermickou reakci pryskyřice a ta vám vyvře. Při lití počítejme se smrštěním materiálu a nalijme ho o něco více, smrštěním hladina vytvrzeného materiálu klesne cca o 1-4 mm v závislosti na lité vrstvě.
TIP: Materiál se při tvrdnutí lehce smršťuje, proto doporučujeme odlít větší množství pryskyřice jako kompenzaci těchto ztrát (tyto ztráty jsou přímo závislé na tloušťce či objemu odlitku). Při odlitku tloušťky 2 cm bude přibližně 2 mm, při odlitku tloušťky 5 cm počítáme s 3-4 mm. V případě, že zaléváme mezery mezi dřevy a naším cílem je mít vytvrzenou pryskyřici v úrovni ohraničujících dřev, doporučujeme hrany ohraničujících dřev opatřit housenkou neutrálního akrylového tmelu (vytvořit takovou hráz, aby se pryskyřice nerozlila na ohraničující dřeva) a pryskyřici odlít až po výšku hráze z akrylu.
První viditelné změny viskozity zesíťováním budou vidět přibližně asi po 6-10 hodinách (v závislosti na okolní teplotě). Takto dlouhá otevřená doba tuhnutí umožňuje další práce na efektech (další pigmentování, vmíchávání třpytek atd. dle fantazie).
Při použití rychlejších systémů, ať už Veropal UV Plus 121 (s míchacím poměrem mezi složkou A a rychlou složkou B pro Veropal UV Plus 100 je 100 : 20 hmotnostně) nebo Veropal UV Plus 130 (s míchacím poměrem mezi složkou A a B 100 : 30 hmotnostně), lze odlévat až do tloušťky 1,5cm najednou (u 130 je to 5 cm) a takováto vrstva vytvrdne za 8 - 10 hodin (u 130 cca 1,5-2 dny). Následně lze na hladinu vytvrzeného systému skládat různé předměty a zalít další vrstvou (předměty se fixují nejlépe rychlým epoxidovým lepidlem - např. Veropal QUICK). Tento postup se tedy používá v případě, že chceme vyrobit produkt s předměty fixovanými v různých výškách. Rozhraní mezi vytvrzenou a novou vrstvou zmizí při pohledu zvrchu (nutno ale zajistit co největší bezprašnost, neboť prach na povrchu vytvrzené vrstvy by odhalil, že materiál byl nalit na několikrát, při pohledu z boku ale bude rozhraní vidět (speciálně, když neterefíme ten samý odstín). Aby rozhraní z boku vidět nebylo, je nutné lít následující vrstvu opatrně v době gelace, aby se vrstvy pěkně propojily a rozhraní zmizelo i z boku (zase za předpokladu, že budeme mít stejný odstín).
Zajímavý může být i následující postup pro výrobky s větší tloušťkou. Výrobek lze zalít pryskyřicí do jeho požadované výšky nebo těsně pod (např. 2 - 3 mm) pomalým systémem Veropalu UV Plus 100. Po vytvrzení lze smrštěním ztracený objem dolít do požadované roviny s použitím rychlého systému. Získáme vzhledově stejný a tvrdší povrch, který ale na druhou stranu (oproti jen pomalejšímu systému) bude o něco křehčí.
Pigmentace pryskyřice
Základní barvy Veropalu PR v sortimentu jsou žlutá, červená, zelená, modrá, oranžová, hnědá, černá, bordó, růžová. Pigmentové roztoky lze i různě míchat mezi sebou pro vytváření jiných zajímavých barev. Sytost barvy v odlitku se reguluje množstvím pigmentového roztoku. Doporučujeme nejdříve do menšího množství např. 100ml systému dávkovat po kapkách roztok a vždy promíchat a podívat se proti světlu, aby jsme odstín dobře viděli. Toto opakujeme až do požadované barevné sytosti. Přepočtem spotřebovaného množství barevného roztoku ve 100ml pak získáme poměrně přesně množství potřebného pigmentového roztoku pro objem celého odlitku. Pro případný přepočet lze využít empiricky získanou hodnotu objemu jedné kapky vody = 0,05 ml.
Základní a nejpoužívanější barvy pigmentových past Veropal PP jsou bílá a černá, k dispozici jsou ale i další barvy. Sytost barvy v odlitku se zajišťuje úplně stejným postupem jako v případě pigmentových roztoků. Maximální dávkování u pigmentových past je 2 % hmotnostních. Pro probarvení pryskyřice však stačí malé množství pigmentových past.
Krásné efekty vytvářejí metalické nebo perlescentní pigmenty. Důležitá u těchto pigmentů je velikost částic slídy (5-60 µm), které tento efekt způsobují. Velikost těchto částic je přímo zodpovědná za schopnost pigmentu klesat ke dnu nebo se udržet ve vznosu pryskyřice, proto, aby se člověk vyvaroval problémů se sedáním pigmentu na dno je třeba používat pigmenty, které jsou mnohokrát v aplikacích vyzkoušené a doporučované (např. MyResin, Black Diamond originál, Eye Candy Pigments, Veropal Mica Pigments)
Do systému se v rámci docílení různých efektů mohou přidávat i různé plniva, perletě, třpytky, zrníčka, práškové pigmenty, fosforeskující pigmenty atd. Dá se experimentovat s různou dobou jejich přidávání, s různým množstvím, různými kombinacemi, mícháním či nemícháním atd. Např. velmi zajímavý efekt vytvoříme, když při začínající želatinaci (gelaci) vstřikujeme do pryskyřice vzduch - což má za následek to, že po vytvrzení zůstanou zamrznuté v pryskyřici efektní shluky bublin.
K odstranění formy je třeba přistupovat opatrně a přistoupíme k tomu nejdříve po 5-7 dnech od začátku lití (v případě Veropalu UV Plus 100), ale jestli nechvátáme, odformujeme i déle než po týdnu. Frézování, broušení a leštění by mělo započít nejdříve po 14 dnech po odlití.
V případě, že jste použili naší polypropylenovou formu na opakované použití, tak odšroubujte všechny křídlové matky a pomocí gumové palice oddělejte bočnici. Poté lehce palicí poklepejte i ostatní bočnice, obraťte formu s odlitkem dnem vzhůru a 2-3 krát s ní bouchněte dnem vzhůru o stůl. Odlitek by se měl oddělit od dna formy i bočnic a měl by se dát lehce vyjmout.
V případě, že jste použili jinou formu s nutností separace, tak se nyní ukáže, jak poctivě jste formu natřeli separátorem, zda jste použili vhodnou metodu separace nebo zda jste uzavřeli všechny mezery silikonem a pryskyřice vám tedy nikde nepodtekla nebo neprotekla. Když se náhodou stane, že bočnice (např. z mdf) se nechce odseparovat, tak se bude muset použít dláto a kladívko, a trpělivě a opatrně bočnici odsekat tak, aby se nepoškodil odlitek (i proto jsme už při lití počítali s rezervou). Spodní deska se oddělí postupným páčením a ohýbáním desky, u pružnějšího dna vytáhneme odlitek s dnem formy přes okraj podkladného stolu a tlakem na dno formy směrem dolů se snažíme dno od odlitku oddělit. Máme-li kompresor, můžeme do udělané škvíry mezi odlitkem a dnem formy fouknout tlakový vzduch a odlitek od formy odskočí. Po odstranění z formy necháme odlitek ještě několik dní odpočívat. Všeobecně, jestli se bude odlitek dále opracovávat (frézovat, brousit, vrtat, leštit), je nutné nechat odlitek přirozeně plně dotvrdnout - cca 14 dní od odlití. Jde o to, aby konverze (míra zesíťování nebo míra vytvořených epoxidových vazeb v polymerním řetězci) byla co nejvyšší, protože pak se tento odlitek velmi dobře a rychleji opracovává, spotřeba brusiva je nižší a dosáhneme i hezčího vzhledu v porovnání s odlitky předčasně opracovávanými.Tato doba se dá zkrátit zvýšením temperační teploty prostředí do 45°C.
Frézování
V případě, že potřebujeme z vytvrzené desky odebrat materiál, abychom vyrovnali nerovnosti po odlití (např. díky smrštivosti epoxidu klesla při vytvrzování jeho hladina trochu pod úroveň dřeva, nebo pryskyřice podtekla pod desky, a my to tak nechceme), bude dobré desku jednostranně nebo oboustranně ofrézovat. Dalším důvodem může být i dosažení rovnoměrného přechodu mezi dřevem a epoxidem a né epoxidem zalité dřevo. V profesionálních dílnách s egalizační bruskou nebo protahem se tato věc vyřeší celkem elegantně a rychle, ale běžný kutil takový stroj ve své dílně nemá. V případě protahu je určitě lepší žiletkový protah (díky postavení žiletek ve šroubovici) oproti nožovému, protože žiletkový nevysekává epoxid a nedělá mikrotrhliny v materiálu.
V hobby podmínkách pro tento účel lze celkem spolehlivě použít běžnou horní frézku. Nicméně je třeba si vyrobit jednoduché vedení horní frézky a pomocné vedení, po kterém se bude vedení horní frézky posouvat. Materiálů na výrobu takového vedení je mnoho, od ohoblovaného dřeva, přes hliníkové profily, kovové traverzy atd. Průměrně zručný člověk pracující s kovovými materiály nebo se dřevem by neměl mít problém takový rám vyrobit, důležitá u konstrukce je pevnost vodících lišt (nesmí se prohýbat) a jejich rovinnost. Existují již i stavebnicové systémy pro výrobu takových rámů a existují i firmy, které takové vedení vyrobí profesionálně na zakázku.
Pomocné vedení připevníme k pracovnímu stolu stolařskými svorkami, odlitek k pracovnímu stolu upevníme také. Frézku umístíme do vedení horní frézky a to položíme na pomocné vedení, po kterém se dle potřeby vedení horní frézky posouvá. Do frézky upneme vhodný nástroj např. stopkovou frézku na dřevo např. o průměru 2-3 cm, nastavíme tloušťku ubírání materiálu (maximálně 1 mm) a pomalu (opravdu nechvátat) a trpělivě odfrézujeme povrch celé desku do roviny. Máte-li možnost odsávání, odsávejte piliny. Důležité je neubírat materiál celým průměrem frézky, ideálně tak poloměrem, protože při příliš velkém ubírání v jednom kroku se na povrchu dřeva i epoxidu mohou vytvořit nevzhledné prohlubně díky sekání se nástroje v materiálu. Při ubírání materiálu je třeba také velmi citlivě pracovat s posuvem frézky. Zejména při přechodu mezi dřevem a epoxidem musíme reagovat na změnu tuhosti materiálu změnou rychlosti posuvu. Ideální je pracovat s frézkou s elektronickou regulací na konstatní otáčky. Rychlost otáček nastavit na střední až mírně vyšší, nutné je kontrolovat, jestli se netvoří nějaká roztavená místa. Je to pomalé, ale nespěchejte. Buďte velmi opatrní - nezapomeňte na bezpečnost práce a ochranu sluchu, zraku a dýchacích cest!
Oprava stolu po broušení
Opravy dřeva
Po frézování většinou vystoupí na povrch drobné kazy způsobené z části rozkladem hlubších vrstev dřeva, které před tím nebyly vidět a z části vytržením vláken dřeva frézkou. V případě, že se narazí na schnilé dřevo, je třeba toto dřevo odstranit. Všechny kazové díry se pak vytmelují nebo vyplňují pryskyřicí, někdy i několikanásobně. Používají se rychlé epoxidové systémy (5-30min), které jsou pigmentovatelné a dále brousitelné po cca 2 hodinách po aplikaci. Ideálně se smíchá prach z broušeného dřeva s takovým epoxidem a vytvoří se tmel v barvě dřeva, který se aplikuje špachtlí na vytržené místo. Lze použít i komerční tmely např. Osmo Holzpaste, kde se snažíme vybrat odstín tmelu co nejpodobnější našemu dřevu. Zajímavými novinkami jsou i tmely ve formě tavných tyčinek a aplikovatelné tavnou pistolí.
Opravy epoxidu
Po frézování mohou být někdy vytržená i místa v epoxidu. Tato místa lze opravit opětovným zalitím stejným epoxidovým systémem, jaký byl použit při prvním lití. Nejdříve je ovšem třeba poškozené místo řádně ofoukat od prachu, poté namíchaný systém naneseme bodově na poškozené místo a podle potřeby ofoukneme horkovzdušnou pistolí. Necháme vytvrdnout. Výhodou je stejný index lomu a díky tomu po vytvrzení i vizuální zmizení defektu. Nevýhodou je, že vytvrzení takových míst bude trvat několik dní. Pro tuto operaci je možno použít i rychlejší verze např. Veropal UV Plus 120, kdy brousitelnost těchto malých defektů může proběhnout po 1,5-2 dnech (index lomu je téměř stejný). Používají se také rychlé epoxidy s dobou zpracovatelnosti od 5 do 30 minut, které jsou brousitelné po 2 hodinách od aplikace (např. Veropal QUICK). Někdo doporučuje použití vteřinového lepidla, nicméně ve velké většině případů je pak toto opravené místo viditelné. Po vytvrzení tyto lokální opravy nahrubo obrousíme.
Opravy vytvrzených bublinek na povrchu
Vytvrzené bublinky na povrchu nejdříve otevřeme ostrým dlátkem, pak začistíme okraje vzniklé dírky. Očistíme od prachu (ofoukneme vzduchem), namícháme trochu epoxidového systému, dírku po bublině zalijeme a necháme vytvrdnout. Je-li potřeba, po vytvrzení obrousíme a vyleštíme.
Broušení stolu z epoxidové pryskyřice
Ruční broušení
Pro ruční broušení epoxidových povrchů (např. šperky, malé odlitky) doporučujeme používat brusné formáty brusných papírů o různých zrnitostech. Brusné formáty je nutné připevnit na brusné podložky, a to lze třemi možnými způsoby:
1) Použít malý Super Assilex ruční blok s mezivrstvou o rozměru 72x125 mm. Tento blok dobře sedí v ruce, je mírně pružný a brusný formát se připevňuje na tento blok jednoduše přímo pomocí integrovaného suchého mikro zipu. Pro broušení větších ploch se na ruční blok přidává ještě SUPER ASSILEX TVRDÁ MEZIVRSTVA s mikro zipem, která výborně zajišťuje udržení roviny, což v důsledku zajistí kvalitnější a rovnější plochu.
2) Použít pružnou Super Assilex ruční podložku. Díky své pružnosti je tato ruční podložka vhodná zejména pro opracování kulatých ploch, rádiusů, a různě členitých a tvarovaných odlitků. Formát brusiva se k ní připevňuje jednoduše přímo pomocí integrovaného suchého mikro zipu.
3) Použít tvrdou Super Assilex ruční podložku, která se používá zejména pro malé plochy. Brusné formáty se na ní připevňují opět přímo připevňují pomocí integrovaného suchého zipu.
Na základě kvality povrchu se rozhodujeme, na které nejnižší zrnitosti začneme brousit. Musíme brát v potaz dvě skutečnosti, a to že nižší zrnitost sice odebere větší množství z povrchu, pak je ale nutné učinit více následných kroků s dalšími zrnitostmi pro srovnání celého povrchu. Z produktů CRA KOVAX doporučujeme pro kombinované dřevěné a epoxidové povrchy použít osvědčené samolepící formáty Super Assilex, a to díky excelentně stejnosměrným a mělkým brusným rýhám tvořenými inovativní a jedinečnou strukturou zrn. V naprosté většině případu stačí začít brousit zrnitostmi K240 nebo K360. Důležité pro broušení je napnutí papíru. Brousíme rovnoměrným pohybem a tlakem ve směru vláken dřeva. Broušení napříč vláken se používá pouze ve zvláštních případech nebo pro dosažení zvláštního efektu. Při broušení malých předmětů použijeme obrácený způsob, brusný papír napneme na rovnou desku pracovního stolu a pohybujeme po něm broušeným předmětem. V průběhu broušení postupně střídáme brusné zrnitosti od nižšího čísla k vyššímu a nepřeskakujeme zrnitosti v řadě o více než jednu zrnitost.Základní doporučený postup je v těchto krocích pro formáty Super Assilex: K240-K320-K400-K500-K600-K800-K1000-K1200-K1500. Pro efektivní jemné broušení a dolešťování následně použijeme suchým zipem připevněné Buflex Dry formáty se zrnitostí K2000, K2500 a následně K3000. V případě, že se nám brusivo zanese pilinami, zanešené brusivo a povrch čistíme utěrkou z mikrovláken nebo obyčejným čistým bavlněným hadrem a použijeme dále. Brusivo Super Assilex i Bufflex vyniká vysokou životností a rychlostí broušení jak dřeva, tak epoxidu.
Strojní broušení
O tom, jak moc je nutné brousit, rozhoduje zvolená konečná povrchová úprava. Jestliže se plánuje chránit dřevo stolu povrchovou úpravou v podobě oleje nebo vosku, je nutné dřevo brousit do maximálně 180, aby se olej nebo vosk do dřeva vsákl. V případě, že bychom brousili dřevo až do 3000 jako epoxid, dosáhli bychom krásného lesku dřeva, ale po nanesení oleje či vosku by se do dřeva nic nevsáklo. Všechny póry a mikropóry by byly zanešeny mikroprachem po broušení a dřevo by nepojalo z oleje či vosku téměř nic, takže by v konečné fázi nijak chráněno nebylo (např. proti vodě stékající ze sklednice atd. - kolečka po sklenici). Proto celou plochu brousit do max.180, a pak brousit s dalšími zrnitostmi již jen epoxid. Rozhraní mezi epoxidem a dřevem se může oblepit maskovací páskou, ale většinou se to nedělá. Většinou se brousí epoxid i okolní dřevo do 3000 a pak se jen dřevo ručně zpětně zdrsňuje zpět na 120 až 180. Velmi členité tvary se musí dělat ručně. K tomu se hojně využívá brusivo Tolecut a malý block Toleblock.
Jestliže se rozhodneme stůl ochránit lakem (jedině lak je schopný ochránit jak dřevo, tak i epoxid), pak brousit stačí dřevo i epoxid do zrnitosti 400-600, poté povrch pořádně očistit (vysavač..), aby na něm nebyl žádný prach, ideálně i odmastit odmašťovadlem (např. odmašťovadlo na epoxidové a jiné povrchy LV PC 213) a pak lakovat (ideálně lak certifikovaný pro styk s potravinami LV CC 250).
Vhodné stroje k broušení
Ke strojnímu broušení se používají excentrické brusky s kmitavým pohybem (pro efektivní využití brusiva rozkmit 5 mm), neboť tento typ broušení zajišťují dokonalý povrch broušené plochy a jednoduchou aplikaci.Na broušení hran odlitku se však více osvědčuje pásová bruska nebo ruční hoblík, nebo v případě, že tyto přístroje nejsou k dispozici, je třeba snížit u excentrické brusky otáčky a tím snížit úběr a zahřívání materiálu (je třeba dát pozor, abychom nevytvářeli broušením hrany excentrickou bruskou oblinu). Nezapomenout na ochranu sluchu, zraku a dýchacích cest!!!Používat vhodný vysavač. Vrtačku k broušení nedoporučujeme, u jejího rotačního pohybu dochází k horší kvalitě povrchu.
Ohledně vhodných typů strojů je dobré si přečíst diskuzi na naší FB skupině Epoxy and Design - https://www.facebook.com/groups/epoxyanddesign/permalink/505910803619942/.
Vhodné brusivo pro broušení epoxidu
Vhodné brusivo a postup na broušení epoxidu jsme hledali intenzivně 8 měsíců. Nakonec jsme vyhodnotili jako nejlepší brusivo pro epoxid z hlediska výsledného povrchu, z hlediska životnosti brusiva a z hlediska úspory času a v konečné fázi i z hlediska komplexní ekonomiky procesu broušení japonské brusivo KOVAX. Z nich se osvědčilo hlavně brusivo s otvory, neboť otvory slouží pro odsávání prachových částic při broušení (ideální jsou kotouče Super Assilex s 15 otvory při průměru brusky 152 mm nebo se Super Assilex se 7 otvory při průměru brusky 125 mm). Nicméně, pokud brusivo otvory nemá, nebo bruska nemá odsávání, musí se častěji čistit broušená plocha i samotné brusivo. Většinou stačí obyčejný bavlněný hadr nebo utěrka z mikrovlákna. I zde použijeme pro efektivní broušení Super Assilex tvrdou mezivrstvi (15 otvorů pro průměr brusky 152 mm) s mikro suchým zipem (pro broušení se zrnitostí K240-K1500) nebo Super Assilex mezivrstvu 7otvorů pro průměr brusky 125 mm.
Technika broušení epoxidu
Epoxidy by mely být pro broušení vytvrzeny, proto by se k broušení mělo přistoupit až po dostatečném čase. Čím delší doba uplyne od vytvrzení, tím jsou materiály tvrdší a lépe se opracovávají. Doporučujeme začít brousit epoxidové povrchy ideálně 14 a více dní po odlití. Epoxidy obecně nemají moc rády vysoké teploty při broušení, proto volíme rozumné otáčky a na brusku netlačit, aby nedocházelo k nadměrnému zahřívání. Tak jako netlačíme na pilu, neměli bychom příliš tlačit při broušení. Při vysoké teplotě opracované materiály měknou, více zanáší brusivo a hůře se brousí nebo leští, v extrémních případech dokonce začnout tahat vlákna polymeru. Důležité je při broušení pryskyřice nezůstávat na jednom místě příliš dlouho, protože hrozí nebezpečí přehřátí a následného tavení (pryskyřice se dostane zpět blízko přechodu do gelu), nadměrnému zanášení brusiva a táhnutí vláken tavené pryskyřice. Optimálně je třeba bruskou pohybovat nepřetržitě pomalými pohyby. Je třeba také dávat pozor na různorodost broušených materiálů a více setrvávat na tvrdším nebo tužším materiálu, v tomto případě dřevě. Nerespektováním toho mohou vznikat prolákliny v místě styku obou nesourodých materiálů. Při ucpání brusných papírů epoxidovými pilinami (hlavně u vyšších zrnitostí) lze tyto papíry občas otřít bavlněným hadrem, mikrovláknem nebo vyklepat.
Hrubé broušení
Vytvrzený epoxid brousíme v jednotlivých krocích od nejhrubější zrnitosti po nejjemnější. V první fázi hovoříme o hrubém broušení s brusivem (zde ideálně použít produkty řady TRI-PRO nebo Premium oboje s 15 otvory) o zrnitosti od P100 do P600 se základním postupem P 100-P120-P240-P320-P400-P500-P600, excentrickou bruskou se suchým zipem. Jednotlivé kroky broušení volíme dle stavu povrchu, ale neskáčeme v zrnitosti o více jak 120, protože jinak budou vidět na povrchu stopy po předchozím kroku. Zlaté pravidlo je, čím více kroků při broušení, tím je kvalita opracování lepší. Vždy při přechodu na jemnější zrnitost brusiva je třeba si důkladně zkontrolovat broušený povrch, jestli někde nezůstala nějaká hlubší rýha, protože následné jemnější brusné papíry ho již nedokáží odstranit a po finálním leštění bude svítit ještě více.
Jemné broušení
V druhé fázi hovoříme o jemném broušení. Zde použijeme kotouče Super Assilex, opět s 15 otvory (pro brusky průměru 152mm) nebo se 7 otvory (pro brusky průměru 125 mm), o zrnitosti K600, K800, K1200 a K1500 také se Super Assilex tvrdou mezivrstvu (15 otvorů) s mikro suchým zipem (v případě 125 mm mezivrstvu se 7 otvory). Následně vyměníme za měkkou Super Assilex měkou mezivrstvu (s 15 otvory 152 mm nebo 7 otvory pro 125mm ) s mikro suchým zipem, abychom eliminovali vznik vrypů a odlitek jemně brousíme a leštíme pomocí připevněného Buflex Dry kotouče o zrnitosti K2000, K2500 a následně o zrnitosti K3000. Při tomto jemném broušení postupujeme stejnými principy jako při hrubém broušení. Výsledný odlitek se bude již velmi podobat průhlednému sklu, ale ještě nebude zcela čirý, bude takový opalescentní. Úplné průhlednosti a čirosti se dosáhne až leštěním.
Nejčastějšími povrchovými úpravami epoxidových stolů jsou oleje, vosky a laky. Při výběru těchto materiálů je důležité, aby materiály byly certifikované pro styk s potravinami, jedná se přeci jen o stoly, kde se bude manipulovat i s jídlem. Z těchto 3 typů produktů pouze lak chrání jak dřevo, tak i epoxid. Epoxid po vytvrzení je inertní materiál odolný vůči kyselinám, zásadám, olejům, chemikáliím atd., proto se používá např. na podlahy v chemických a potravinářských provozech, skladech atd. Díky této inertnosti se olej do epoxidu nevsákne a z povrchu se snadno setře, nicméně epoxid na chvilku pěkně rozjasní. Proto se oleje používají tedy na ošetření dřeva a na vytáhnutí krásné kresby dřeva. Vosky ve dřevě mají podobný efekt, jako oleje, na epoxidu sice vytvoří vrstvičku, která se ovšem rozleští (aby byl epoxid co nejprůhlednější nebo lesklejší), na povrchu epoxidu zůstane jen mikrovrstva, která se ovšem z povrchu velmi lehce sundává (leckdy i pouhým nehtem). Laky na povrchu dřeva i epoxidu vytvoří vrstvu vrstvu (tloušťka vrstvy záleží na způsobu aplikace - tlakový vzduch nebo váleček, štětec) a po vytvrzení tato povrchová vrstva chrání oba typy materiálů. Lak certifikovaný pro styk s potravinami (např. LV CC 250) by měl více ochránit epoxid proti poškrábání a navíc i prodloužit životnost stolu díky také zvýšení ochrany proti UV záření.
Ochrana dřeva olejem
Na trhu je celá řada produktů na bázi olejů a záleží na každém, jaký povrch se mu líbí a na jaké dřevo je aplikován. Dobré je si také opět zjistit předem, jestli daný produkt je vhodný pro styk s potravinami a má na to certifikát. Mezi nejrozšířenější povrchové úpravy dřeva patří oleje, které se do povrchu dřeva vtírají hadříkem nebo se po vsáknutí do dřeva zapadovávají vhodnými pady. Dřevo by se mělo tedy brousit do maximální zrnitosti 120 až 180, abychom do dřeva dostali dostatek oleje. Oddělení epoxidové a dřevěné plochy pro broušení se praktikuje maskovacími páskami. Olej při kontaktu s epoxidovým povrchem nereaguje, do epoxidu se nevsakuje a stírá se z něj hadrem nebo utěrkou z mikrovlákna. Olej se většinou nanáší v několika vrstvách s určitými intervaly, kdy se čeká, aby se olej vsákl co nejvíce do dřeva. Poté po uplynutí intervalu definovaném výrobcem (např. u oleje Howard je interval mezi vrstvami 20 minut) se nanáší vrstva další. Po poslední vrstvě oleje se přebytečný olej buďto přepaduje vhodným padem nebo se jen setře hadrem a naaplikuje se ochranný kondicionér, který dřevo uzavře a bude ho chránit. Důležitá věc po aplikaci všech olejů i vosků je, že veškeré hadry, houbičky, papíry, které jste použili při aplikaci oleje či vosku, vložte do igelitového sáčku a zavažte (zamezte přístupu vzduchu), aby nedošlo k jejich samovznícení.
Ochrana dřeva voskem
Ochrana dřeva voskem probíhá velmi podobně jako u oleje, jen intervaly mezi jednotlivými vrstvami jsou delší (leckdy i 24 hodin), jednotlivé vrstvy je dobré padovat a přebytečný vosk stírat pryč.
Lakování
U lakování je třeba zajistit co nejvyšší bezprašnost, neboť na povrchu laku toho moc neschováte. To je často velmi složité, ale né nerálné. Někdy je prostě lepší si takovou desku nechat profesionálně nalakovat v lakovně. U hobby lakování hodně záleží na konstrukci laku, která je přímo úměrná aplikační metodě (důležitá zejména viskozita). Ve velké většině povrchových laků pro tuto aplikaci se jedná o dvousložkové systémy a opět by to měl být lak pro styk s potravinami. Např. lak LV CC 250 s nanočásticemi křemíku pro zvýšenou otěruodolnost podmínku styku s potravinami splňuje, a jsou vyvinuty 2 varianty - varianta pro nástřik a varianta pro štětec nebo váleček. Protože se jedná o poslední operaci, jejíž výsledek vlastně prodává, měla by být bezchybná, a proto pro velké stoly a odlitky doporučujeme a preferujeme nástřik laku, protože takto se lak nanese velmi rovnoměrně v celé ploše. Aplikace válečkem se spíše hodí na menší odlitky či výrobky, neboť i když je stékavost laku velmi dobrá, na velké ploše bývají v detailním pohledu vidět stopy po tazích štětce nebo válečku. Kdo ještě nikdy nelakoval nástřikem, bude lepší tuto činnost někomu zkušenějšímu, protože by si jste mohli výrobek nakonec pokazit. Aplikace nástřikem se dělá ve 2 vrstvách po 25-30 µm s tím, že druhý nástřik se aplikuje tzv. mokrý do mokrého - tj. po nástřiku první vrstvy se čeká cca 15 minut na odtěkání rozpouštědel a poté se do ještě mokré vrstvy aplikuje vrstva druhá. Pak se nechá lak vytvrdnout.
Leštění epoxidového stolu je velmi důležitý krok, neboť je to zhodnocení celé té snahy. Navíc povrchová úprava prodává, tak je k tomuto kroku třeba také přistupovat.
Pro leštění je nejlepší, aby povrch odlitku byl dříve broušen papírem jemnou zrnitostí. V případě, že jsme jemně nebrousili až do hrubosti 3000 a skončili jsme před zrnitostí 1500, musíme pokračovat v jemném broušení. Použijeme brusivo Buflex 2000 na měkké mezipodložce. Je nutné občas brusivo otřít od prachu utěrkou z mikrovlákna nebo hadrem z bavlny, nebo použít odsávání. Po tomto broušení vyměníme brusivo na Buflex 3000 na měkké mezipodložce a opět odsáváme nebo utíráme brusivo. Tím připravíme plochu pro konečné leštění.
Dále je nutné mít vhodný nástroj - tedy rotační leštičku s tlumící mezi vrstvou a leštícím kotoučem. Pro leštění se nepoužívá excentrická bruska, protože za sebou zanechává stopy mikro škrábanců i v případě leštících past - vzhled je pak "holografický" právě díky drobným pravidelným mikro škrábancům. Je možno v nouzovém případě použít i vrtačku s nástavcem na leštění, ale práce je pak mnohem namáhavější, nemanipuluje se s ní nejlépe, a také se hůře reaguje s přítlakem a otáčkami, proto tento nouzový postup moc nedoporučujeme, protože nám může zkazit veškeré naše dosavadní snažení. Pokud to jde, je lepší si půjčit leštičku. Při výběru leštících past je lepší zvolit mastnější bázi s co nejjemnějším zrnem, protože pomaleji zasychávají. Výběr nepodcenit. Doporučujeme použít leštící pastu Finixa POL10, což je jednokroková pasta upravená nanotechnologií, která leští od nejhrubšího zrna po nejjemnější a dosahuje vysokého lesku 95 %. Další velkou výhodou této pasty je, že zůstává vlhká po dlouhou dobu a snižuje nebezpečí vzniku suchých zbytků prášků. Pastu Finixa POL10 naneseme na oranžový leštící kotouč POP 714 o průměru 150 mm s nastavenými otáčkami maximálně 700 ot/min, ale lépe je méně, a rozetřeme ji po leštěném povrchu. Nižšími otáčkami (do 700 ot/min) krásně kontrolujeme i teplotu povrchu a zamezujeme případnému lokálnímu změknutí. Tlačíme pouze mírně a postupujeme pomalým a rovnoměrným pohybem po celé ploše stolu. Rozhodně se nezastavovat na místě. Na závěr leštění povrch ještě očistíme buďto leštící utěrkou nebo černým kotoučem POP 914 s průměrem 150 mm nalepeným suchým zipem asymetricky, abychom získali tzv. orbitální pohyb. Pak ještě otřít utěrkou z mikrovlákna.
Údržba stolu z epoxidové pryskyřice
UV záření, přímé slunce
Epoxidový systém Veropal UV Plus je systém, který se vyznačuje excelentní odolností proti UV záření, a to zejména v porovnání s jinými epoxidovými systémy a v dlouhodobém horizontu. Nicméně, výrobky z tohoto systému jsou určeny pro interiéry a doporučuje se, aby byly umístěny mimo přímý dosah slunečního světla - prodlužuje se tím vzhledová krása výrobku.
Horké předměty
V případě použití systému Veropal UV Plus na desky stolu či barové pulty, doporučujeme potenciálně horké předměty pokládat na podložky odolávající teplu, jinak by mohlo dojít k poškození pryskyřice v místě styku s horkým předmětem (změna barvy, vypálené kolečko atd.)
Poškrábání
V případě, že vznikne poškrábání při styku s ostrým předmětem, vždy se tento škrábanec dá lokálně opravit opětovným lokálním zalitím pryskyřicí a poškozené místo opět doleštit na původní vzhled. Přebroušení a přeleštění se zvolí i v případě, že mikroškrábance při běžném opotřebení v průběhu používání již vzalo stolu původní lesk.
Zaujalo vás téma odlévání a práce s epoxidovou pryskyřicí nebo si nejste jisti při výběru toho správného dřeva? Nenechte se pobízet a přečtěte si další skvělé příspěvky v naší Akademii.